Harald Sandmann, dirigent závěrečného vystoupení všech orchestrů (Moje česká vlast-Ein schönes Fleckchen Erde) je kapelníkem „Original Lennetal Musikanten“.
Studoval v Düsseldorfu na vysoké hudební škole Roberta Schumanna
V létech 1991 – 2001 působil jako Tubista ve vojenské hudbě Bundeswehru.
Rovněž je činný jako profesionální hudebník v různých orchestrech.
Leškovanka, kapelník Karel Hroch, umělecký vedoucí Pavel Málek
Leškovanka, dechová kapela z malé vesničky na Vysočině, vznikla spontánně v roce 2005 pod vedením Karla Hrocha (kapelník) a Pavla Málka (um. vedoucí). Za poslední 2 roky se kapela rozrostla a tvoří ji více než 10 mladých hudebníků. Do svého repertoáru zařazuje nejen české a moravské skladby, ale také moderní. Vystupuje na festivalech dechové hudby, narozeninách, výročích, masopustech.
Z historie
Historie dechové hudby Leškovanky se dá rozdělit do dvou částí. Její založení sahá do konce 50.tých let minulého století, kdy se parta nadšených muzikantů, samouků z malé vesničky na Vysočině z Leškovic dala dohromady, u začala spolu hrát. Brzy získala na Havlíčkobrodsku a Chotěbořsku jméno a nebylo městečka či vesnice, kam by nebyla zvána. Postupem času stali její členové a také odcházeli do muzikantského nebe. Vstupu do tohoto století se dožili pouze dva její původní muzikanti a to bubeník Jenda Radil a saxofonista Jirka Plešinger. Leškovanka by s jejich odchodem zanikla.
V té době se zrodila myšlenka Leškovanku obnovit, postavit kapelu novou. Karel Hroch, vnuk bubeníka původní Leškovanky Jendy Radila, oslovil několik nadšených kamarádů s kterými hrál v Dechové hudbě při ZUŠ v Chotěboři, začali se pravidelně schtázet ke zkouškám, sháněli noty učili se nové a nové písničky a podařilo se jim Leškovanku obnovit.
Nová Leškovanka prvně veřejně vystoupila v červenci roku 2005, bylo to tehdy dost neumělé, ale mladí muzikanti se nenechali odradit. Dále se scházeli, zkoušeli, a také sháněli nové členy, protože mnoho z mladý ch muzikantu odešlo do škol a za zaměstnáním. Nicméně, Leškovanka přežila všechny otřesy, hrála a hraje s nadšením.V současné době má 13 členů,11 muzikantů a 2 zpěváky, hraje moravskou i českou dechovku. Hraje pod vedením kapelníka Karla Hrocha a uměleckého vedoucího Pavla Málka
Z původní Leškovanky již nežije nikdo, ale v „muzikantském nebi“ se její členové jistě radují ze svých pokračovatelů.
Fryštácká Javořina, kapelník Radek Gajdošík
Dechová hudba Fryštácká Javořina byla založena v roce 1989 muzikanty, kteří se tehdy sdružovali v dechovém orchestru mladých. Zřizovatelem a nynějšími nejvýznamnějšími partnery jsou město Fryšták a město Zlín. Kapela vystupuje v typických valašských krojích a účastní se nejrůznějších akcí u nás i v zahraničí. Sama pořádá již 17. let spolu s městem Fryštákem známou přehlídku dechových hudeb s příznačným názvem Valašské setkání, na které účinkují vždy přední kapely z Čech, Moravy a Slovenska. Nejcennějším úspěchem je druhé místo v mezinárodní soutěži o Zlatou křídlovku v Hodoníně. Každým rokem zve kapely z jiných regionů na koncerty na náměstí ve Zlíně, a samozřejmostí jsou vánoční koncerty.
Kapela svým repertoárem zasahuje do všech koutů Moravy, nezapomíná na autorská díla muzikantských jmen jako byli Stanislav Pěnčík, Blahoslav Smišovský, Václav Maňas, Fanoš Mikulecký a další. Cílem stávajícího kapelníka je přenášet o generace písničky, které by mohly usnout v šuplíku z per autorů, kteří slávu české a moravské dechovky vyzvedli na výsluní, jako byli Karel Vacek, Jaromír Vejvoda, Antonín Žváček, Josef Poncar a další.
Soubor nahrál v minulosti několik nosičů: Nad valašsků stráňů, Naše Valašsko, Vánoční zpívání, Pozdrav z valašských kopců, Penízek vděčnosti, Krásná přátelství a Tvoja krása. Fryštácká Javořina natočila s Českou televizí pořad s názvem „Ta naše kapela, Putování za písničkou.“
Kapela má nyní 17 stálých členů a uměleckým vedoucím je Ladislav Bělánek. Zpívají Milča Černá, Ivanka Šůstková, Matěj Kozmík a Radek Gajdošík, který je současně i kapelníkem.
Kapela se vždy drží svého hesla „ HRAJEME RÁDI, HRAJEM PRO VÁS“
Dechová hudba Straňanka, kapelník Petr Houšť
Dechová hudba Straňanka ze Strání byla založena v roce 1926 místním kaplanem P. Janem Novotným, který z vlastních prostředků zakoupil hudební nástroje a dal tak podnět k založení kapely. Straňanka patří dlouhodobě mezi naše nejlepší a nejžádanější kapely. Tvoří ji vynikající muzikanti, převážně absolventi hudebních konzervatoří a vysokých škol. Kapela je známá z mnoha televizních pořadů a srdce posluchačů si získala bohatým a pestrým repertoárem ve spojení s vysoce kvalitním provedením a muzikantskou vyzrálostí.Kapelníkem Straňanky je od roku 1991 Petr Houšť. Pod jeho vedením získala kapela své největší úspěchy.
Straňanka se stala nejúspěšnější kapelou v Evropě, protože doposud se žádné kapele nepodařilo získat dvě nejprestižnější ocenění, která se v Evropě udělují pro dechové hudby – titul absolutního Mistra Evropy a Zlatou křídlovku.
Dechová hudba Straňanka tak skvělým způsobem reprezentuje nejen svoji obec Strání a region Moravského Slovácka, ale také Zlínský kraj a Českou republiku.
Dechová hudba Dolnovanka, Kapelník: Petr Čermák
Počátek Dolnovanky navázal na dlouholetou tradici kdysi velice populární hudby dolnoújezdských muzikantů, který spadá do poloviny třicátých let dvacátého století. Tehdy se skupina muzikantů z Dolního Újezda a blízkého okolí odtrhla od velké dechovky kapelníka Františka Lipavského ze Sebranic. Prvním kapelníkem se stal v r. 1937 František Král, otec stále hrajícího Josefa Krále. František Král se postaral o zviditelnění kapely nejen v Dolním Újezdě, ale i v širokém okolí. Takže základy současné kapely sahají do období před osmdesáti lety.Druhým kapelníkem dolnoújezdské kapely byl Josef Simon, který vedl kapelu od roku 1964.V roce 1975 se dechovka omladila o další muzikanty z širšího okolí a za podpory JZD Obránců míru Dolní Újezd vznikla dechová hudba Dolnovanka pod vedením Zdeňka Paťavy z Budislavi. Velikou pomocí zdejšího JZD bylo vybavení kapely novými nástroji, zpěvovou aparaturou, stejnokroji a notovým materiálem, což ji samozřejmě v té době umožnilo velkou možnost rozvoje. Proto byla vybrána v roce 1976 jako doprovodný orchestr vlaku družby do tehdejšího Sovětského svazu a účinkovala v Kyjevě, na Jaltě a v Moskvě. Aby se mohla kapela dále rozvíjet (hlavně finančně), bylo nutné v roce 2004 založit občanské sdružení (od roku 2016 spolek) Dechová hudba Dolnovanka.Od roku 2010 vede dechovou hudbu Dolnovanku Petr Čermák z Desné. Většina členů se v průběhu let stala i aktivními muzikanty jiných kapel v okolí, z čehož vyplývá, že muzikantů neustále ubývá. Kapela hraje na většině dechovkových akcí v Dolním Újezdě, Litomyšli a okolí. S Dolnovankou zpívají Gabriela Řeháková a Radek Klusoň. V repertoáru kapely jsou lidové písně v úpravě českých i moravských autorů.
Březovská 10, kapelník Jiří Homolka
Březovskou desítku založili manželé Homolkovi začátkem ledna 2001 a od té doby již vystoupila na mnoha místech naší vlasti.V roce 2002 ji mohli spatřit také diváci ČT1 v pořadu Hezky od podlahy a v listopadu téhož roku vydala u firmy Edit svůj nový titul Růže od milého, na kterém se podíleli skladatelé Ada Doško, Jan Lipold, Ladislav Kubeš, Josef Thums a Jan Zmrzlý a převážnou většinu textů k těmto písničkám napsala zpěvačka kapely Olga Homolková, která je známá také jako skladatelka tanečních písní, z nichž se nejznámější stala píseň Mámě. V roce 2004 vychází druhý titul této kapely Chaloupky zasněžené na kterém se opět objevilo několik novinek od skladatelů A. Bulky, A. Doško, O. Homolkové, J. Lipolda, B. Slivanského, J. Thumse, J. Zmrzlého a J. Žida. Tato kapela je slyšet i ve vysílání ČR Plzeň, České Budějovice a ČR2 Praha, kde v dechovkové hitparádě získala 2. místo s polkou A,Doško a O.Homolkové Ztracená cestička a 1. místo s Tichým tangem J.Thumse a O. Homolkové. 1. místo s tangem Čajové růže J. Zmrzlého, které se v roce 2004 stalo absolutním vítězem této hitparády. Na začátku nového ročníku 2005 získala tato dechovka opět 1. místo s valčíkem Už se černé vlásky v úpravě A. Doško a také za valčík Chaloupky zasněžené. Za tento valčík si cenu převzali autoři J. Lipold a O.Homolková na podzim roku 2006 v Sazka Areně v Praze. 8.12 2006 pokřtila Březovská desítka své již třetí CD Hlas domova. I tento titul má u posluchačů úspěch a svědčí o tom i to, že valčík Hlas domova opět bodoval v dech. hitparádě v únoru r.2007. K 10 výročí kapely vyšlo v pořadí již čtvrté CD Z kvítečků jabloňových. Ve stejné době se objevilo i DVD se stejným názvem, z ňehož se písničky objevují i na Šlágr TV, kde tato kapela dvakrát zvítězila v dechparádě. Muzikanti Březovské desítky nejsou v tomto žánru také žádnými nováčky, neboť většina z nich, včetně pěvecké dvojice, působila dlouhá léta v D.H.Březovance ze Sokolova.
Vzpomínka na Olgu Homolkovou
Mnozí z vás jste Olgu Homolkovou znali jako zpěvačku a moderátorku Březovské desítky nebo Vesnické IV, byla ale také autorkou mnoha textů k písničkám, které se staly velice populárními. Několik let připravovala a moderovala víkendové rozhlasové pořady s názvem Muziky, muziky. Olga Homolková se narodila 8. března 1956 v Sokolově, kde prožila i své dětství. Už na škole předváděla své umění v recitaci básniček a v divadelních dětských scénách. Velice ráda zpívala v dětských souborech a své herecké nadání uplatňovala v ochotnických divadelních hrách a scénách. Od dětství milovala zpěv, hudbu, vymýšlení a skládání textů básniček, nejen zamilovaných, ale převáženě romantických a s přírodní tematikou. Jak se později ukázalo, byla to nevymyšlená a nenásilná touha stát se zpěvačkou a vystupovat před publikem. Její hlasový rozsah a kultura hlasu byly nepřehlédnutelné. Diváci ji obdivovali např. v nezapomenutelném přednesu písní Mireille Mathieu. Tehdejší dechová kapela na Sokolovsku – Březovanka sháněla v roce 1980 zpěvačku, a tak se Olga dostala i do ranku dechovky. Tam se také seznámila s budoucím manželem Jiřím a oba tím odstartovali svoji pěveckou a hudební kariéru. Začali natáčet první zvukové nosiče. V roce 1995 vznikl titul Nashledanou přátelé a v roce 1998 Hraje a zpívá Březovanka. Spolu s Jiřím však ve studiu na Stříbrné natočili několik kazet, vesměs písničky s harmonikou. První CD přišly v roce 1996 Když rozpláče se harmonika a o rok později CD s názvem Od mámy do světa, kde se Olga svými texty vyznává z lásky ke svým rodičům. Zejména pozdější písnička Mámě byla velice zdařilá a dodnes ji zpívají i jiné kapely. Pak následovaly tituly Vzpomínka na Akropolis, Po jižních Čechách, Pro každého něco, Ztracená cestička, Nejkrásnější shledání, Zpívali šumaři, Přijďte kamarádi, U potůčku a Nám je to jedno.
Olga Homolková napsala a spolu s hudebními úpravami uvedla v život na 80 skladeb. Za mimořádný přínos dechové hudbě byla několikrát vyznamenána a oceněna. Připomeňme si např. Čajové růže, Tiché tango, Chaloupky zasněžené, Ztracená cestička, Už se černé vlásky, Lásko, lásko má, Růže od milého, Potůček stříbrný, Březovská polka, Tvoje oči tmavohnědé, Ohníčky lásky nebo Pod vrbou. Olga měla výborné organizační schopnosti, a tak Březovská desítka byla velice oblíbená a žádaná téměř po celé republice. Bavila obecenstvo svými vtipy, lidé ji mohli slyšet na různých rozhlasových stanicích. Její koncerty se zachovaly i na několika DVD nosičích.
Všechno je již v minulém čase, protože textařka, zpěvačka a moderátorka Olga Homolková zemřela po krátké zákeřné nemoci 28. září ve věku
