Martin Hlaváček
I když jsem se narodil v Mladé Boleslavi, kde se moje maminka rozhodla 25.srpna roku 1960 představit mojí osobnost světu (a to přesně v den, kdy můj bratr Václav – současný kapelník Krajanky) slavil třetí narozeniny, své dětství jsem prožil v Praze. Protože jsem jako kluk občas chodil na ryby, aniž bych ovšem něco chytil, rozhodl jsem se „obohatit“ rybářské odvětví svým studiem na rybářské škole ve Vodňanech. A i když moje učitelka už na základní škole radila rodičům, abych raději vůbec nestudoval, podařilo se mi úspěšně zakončit i Vysokou školu zemědělskou v Českých Budějovicích. Po osmi letech ve funkci krajského technika Českého rybářského svazu v Českých Budějovicích jsem absolvoval konkurz do Českého rozhlasu tamtéž a světe div se, vzali mě. Od té doby už 26tý rok získávám zkušenosti „rozhlasáka“ a posledních asi 9 let uvádím pořady, ve kterých hrajeme na přání posluchačů. To mě přivedlo i k festivalu Kubešova Soběslav.
A ještě snad, co mě baví jiného. Rozhodně rád čtu. A docela dost let jsem dělal atletiku, zejména desetiboj, aniž bych ovšem ohrozil jakékoliv rekordy. Kromě těch osobních. Ostatně když začnete intenzivně dělat nějaký sport až v 19ti letech, nemůžete většinou očekávat nějakou dechberoucí výkonnost. Ale co bylo hlavní: bavilo mě to. I dnes se ještě snažím občasným pohybem udržet své tělo ve slušné kondici. I když nezapírám, že občas něco bolí. A ještě prozradím, že moje manželka Věra je herečkou Jihočeského divadla a dcera Terezka už zjišťuje, jak naložit se svým životem a uplatnit své schopnosti. A na tuhle rodinu nedám dopustit.

Karel Hegner (67)
Studoval konzervatoř, obor zpěv. Ve studiu pokračoval na JAMU v Brně, pak působil v AUS Praha a 8 let v brněnském LD Radost. Hostoval v HaDivadle a v Divadle na provázku. Byl členem Brněnských madrigalistů, čtyři roky pracoval ve svobodném povolání jako konferenciér a zpěvák souboru Jožky Černého. Má za sebou nahrávky v rozhlase, čtyři gramofonové desky s lidovými písněmi a koledami, herecké a moderátorské působení v televizi. S JAMU spolupracuje od roku 1987. Pro Kubešovo hudební vydavatelství nazpíval za doprovodu Cimbálové muziky Aleše Smutného písničky na CD Kdo si tu pesničku zazpívá.

Festivalové moderátorky – neděle 21. července 2019

Kateřina Hálová

Pocházím z Mariánských Lázní, odkud jsem se po maturitě na osmiletém gymnáziu vydala do Českých Budějovic, abych zde vystudovala Pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity. Následující tři roky jsem se věnovala studiu dramatického umění a moderování v Praze na VOŠ herecké. A protože mi jižní Čechy učarovaly, měla jsem velkou radost, že jsem se mohla vrátit zpět na jih a splnit si svůj sen – stát se moderátorkou v Českém rozhlase. V současnosti jsem na plný úvazek maminkou. Předtím jste mě ale v Českém rozhlase České Budějovice mohli slyšet v ranním nebo odpoledním vysílání, v magazínu Máme rádi zvířata nebo jako průvodkyni pořadem hudebních gratulací Melodie podvečera či dechovkovými Písničkami pro radost. Dechovka mě těší, a tak je i náplní mého volného času. Prošla jsem však řadou různorodých hudebních těles – byla jsem například členkou Jihočeského univerzitního sboru, s radostí si zazpívám šansony, již několik let jsem stálým hostem ženského vokálního seskupení Kvintetky, a momentálně především zpěvačkou Jihočeské Podhoranky. Jako komparsistka spolupracuji s Jihočeským divadlem v Českých Budějovicích, protože divadlo a zpívání patří k mému životu stejně jako milovaná rodina a vysněná práce.

 Blanka Tůmová

Pocházím z Východních Čech – z Rychnova nad Kněžnou, z kraje Karla Poláčka, Jiřího Šlitra  – zkrátka v podhůří Orlických hor. Vyrůstala jsem s mladším bratrem a rodiči v Týništi nad Orlicí, pár kilometrů od Pohoří u Opočna, kde se narodil spoluzakladatel a člen populárního Divadla Járy Cimrmana, spisovatel, textař a náš letošní jubilant Miloň Čepelka. Od malička mne přitahovalo divadlo a zvlášť hudba. Nejprve jsem se projevovala tancem-chodila jsem do baletu. Pak to pokračovalo na LŠU – klavír a zpěv. Chtěla jsem být herečkou. Jako školačka jsem se zúčastňovala různých soutěží mládeže jak ve zpěvu, tak i v recitaci. Divadlo mne přitahovalo stále víc a  tak jsem začala u místních ochotníků v Týništi nad Orlicí hrát a zpívat v operetách. Na gymnáziu v Kostelci nad Orlicí jsem byla členkou divadelní skupiny a toužila po Praze a DAMU. Bohužel to nevyšlo. Do Prahy jsem se přestěhovala a začala studovat na Střední knihovnické škole-obor osvěta. Studium jsem dokončila na Filozofické fakultě UK- nyní s tento obor nazývá kulturologie. Ve volném čase jsem hrála dva roky v malém divadélku s názvem Mikrodivadlo u Týnského chrámu v Ungeltu. Touha po vzdělání u mne neustala a tak jsem se přihlásila na Lidovou konzervatoř (nyní Jaroslava Ježka) na zpěv a herectví. Byla jsem přijata a poznala jsem tam nejlepší kantory, kteří tenkrát nemohli přednášet na oficiálních státních školách. Pan Jan Soumar (skvělý baryton) mne učil zpěvu. Herectví pak vynikající kantor Prof. PhDr. Ivan Vyskočil, který se po roce 89 vrátil na DAMU. Protože tenkrát nebyl obor muzikál, ke kterému jsem tíhla, navštěvovala jsem hodiny JAZZDANCE u Franka Towena (učitel Heleny Vondráčkové a Jiřího Korna). Než jsem přešla na profesní dráhu zpěvačky, pracovala jsem v několika prestižních institucích jako např. Ústřední dům armády – hudební oddělení (půjčovna gramofonových desek), Park kultury a oddechu JF – metodik zájmové umělecké činnosti, Československý rozhlas – Hlavní redakce hudebního vysílání a další. Nastala příležitost zkusit zkoušky na Pražské kulturní středisko – jako zpěvačka „z povolání“. Podařilo se. A tak od roku 1984 jsem zpěvačka na tzv. volné noze – svobodné povolání. Pět let jsem zpívala populární hudbu a pak dostala nabídku zpívat dechovku. Přijala jsem. Přišla první gramofonová deska Řemeslnické písničky, kde zpívám tři písničky vedle takových hvězd jako jsou Waldemar Matuška, Ljuba Hermanová, a Josef Bek. Začala jsem zpívat nejen s profesionálními dechovými orchestry, ale i s amatérskými kapelami. Jezdila jsem po vlastech českých a samozřejmě i do zahraničí. Natočila jsem desítky pořadů v ČT a V ČR. Zpívala jsem a zpívám po boku dechovkových hvězd, jako jsou Milan Černohouz, Josef Zíma a řada dalších. Kromě dechových kapel mám malý projekt staropražských písniček „Čupr Baby“, občas si zaskočím do kabaretu U Fleků a splněný sen mám v Divadelní společnosti Josefa Dvořáka, kde hraju a zpívám ve hře  Čochtan vypravuje, podle slavného muzikálu Divotvorný hrnec. Nakonec jsem zakotvila ve Veselce Ladiskava Kubeše, kde jsem dodnes. Samozřejmě s Veselkou mám spousty natočených písniček jak na kazetách, CD a DVD a také spousty pořadů v televizi. Díky tomu mám možnost již několik let moderovat Mezinárodní festival dechových hudeb Kubešova Soběslav, což je pro mne velkou ctí.

Miloň Čepelka (1936)

Čepelka je zvláštní případ. Začal jako učitel a vážný básník, pak se stal rozhlasovým redaktorem, psal hry, pohádky, uváděl pořady, je spoluzakládajícím členem populárního Divadla Járy Cimrmana, vydal i novelu, skoro román, napsal libreto k operetě, podílel se jako scénárista na vzniku jednoho filmu, a má velmi rád dechovku, takže s chutí píše také pro ni. Na otázku, proč honí tolik zajíců najednou, odpovídá: baví mě to. Jeho textařský profil je na dvou CD Veselky: Pojď se mnou, Marjánko (k jeho 65.narozeninám) a Přátelům (k sedmdesátinám).

Podezřívali jsme ho, že si z nás střílí, ale přesvědčil nás rodným číslem. Začíná opravdu cifrou 36.

Jan Lipold (1941)

Tento stálý spolupracovník Veselky se narodil v jihočeské obci Stříbřec nedaleko Třeboně, a právě tam žije dodnes. Počítá se k žákům Ladislava Kubeše seniora a je to žák nejen dobrý, ale výtečný. Upravuje, skládá, sám hrával, jak jinak, zejména v Třeboňské dvanáctce. Jako autor pronikl k celé řadě kapel, které jeho písničky nikdy neodmítnou. Nejvíc je jich pohromadě na CD Veselky s názvem Přátelům, zčásti mu v roce 2006 věnovaném k pětašedesátce.

Dva výše uvedení osmdesátníci mu právem říkají „náš benjamínek“.

Babouci – nejstarší jihočeská dechovka hrající nepřetržitě od roku 1868 – jsou pravidelnými hosty festivalu Kubešova Soběslav. Jinak brázdí celou Českou republiku a vystupovali i v Rakousku, Německu, Belgii a na Slovensku. Jejich kapelníkem je od 1.5.2019 křídlovák Tomáš Staněk, který vystřídal ve vedení klarinetistu Petra Shýbala. Nenapodobitelný hráčský styl se udržel díky Václavu Rožboudovi, který byl členem kapely téměř padesát let a třicet let ji vedl. Po jeho úmrtí na podzim roku 1998 převzal vedení barytonista František Petrách a předal je již zmíněnému Petru Shýbalovi 1.5.2002. Za éry pánů Petrácha a Shýbala natočili Babouci u Kubešova hudebního vydavatelství 15 CD s krásnými jihočeskými písničkami. K nim by ještě letos na podzim mělo přibýt další.

e-mail: tomasstanek1@email.cz

www.babouci.cz

V současné době vede kapelu trumpetista Pavel Skalník. Kapela je, i přes svůj rok založení, velmi mladá, věkový průměr muzikantů dosahuje 30let. Pro zajímavost ani jeden člen kapely v současnosti nežije ve vesnici Božejov.
Kapela Božejáci hraje na plesech, zábavách, koncertech a festivalech nejen v jižních Čechách a na Vysočině, ale po celém blízkém i vzdáleném okolí. Repertoár kapely tvoří skladby pro dechovou hudbu, ale i úpravy současných populárních písní. 
Kapela navázala spolupráci s Josefem Zímou a s tímto populárním zpěvákem, jako hostem, již odehrála  několik úspěšných vystoupení . Vzhledem k tomu, že Božejáci jsou hasičská dechová hudba a jsou  nejstarší hasičskou  dechovkou u nás, nezapomínají na spolupráci s Hasičským a záchranným sborem ČR a aktivně se podílí na přípravě celostátního setkání hasičských dechovek, které se každoročně koná v měsíci srpnu v Pelhřimově.
Současný repertoár kapely tvoří skladby všech žánrů, dechovou hudbu, ale i úpravy  populárních písní.