web: KUBEŠOVY BORKOVICE 2024

KUBEŠOVY BORKOVICE 2024 – ohlédnutí

Miloň Čepelka

Ve vzpomínce na sobotní hudební odpoledne 13.července v jihočeských Borkovicích musím být osobní, promiňte. Měl jsem před ním trému, protože jsem už na jaře kývl na nabídku kapelníka Veselky Ládi Kubeše, abych připravovanou jubilejní koncertní slavnost uvedl slovem. Velmi a ještě víc jsem si přál, aby se vydařila. Vždyť nad ní převzal záštitu českobudějovický hejtman MUDr. Martin Kuba a letošní rok je navíc Rokem české hudby. Třebaže se někomu může zdát taková představa odvážná, jsem přesvědčen, že sám letos dvousetletý Bedřich Smetana by neváhal poblahopřát Ladislavu Kubešovi k jeho polovičním, svým způsobem také stále mladým stotinám. Hudba má mnoho tváří a ani národní klasik B.S. kdysi neváhal a složil nejednu polku či nejeden pochod. Jistě by borkovickému rodákovi, těžícímu z téže lidové hudebnosti jako on, vyslovil uznání za jeho více než čtyři stovky vlastních populárních písniček i k jejich úpravám pro dechové orchestry. Přesto vyvstávaly otazníky a pochybnosti. Ty zmizely teprve, když jsem se z krytého, k tomu účelu zbudovaného koncertního pódia na borkovické návsi rozhlédl a kam mi oko padlo, tam jsem viděl hlavy a hlavy natěšených návštěvníků. Nepočítal jsem je, nebylo třeba.

Začínalo se ve dvě odpoledne. První hrála Krajanka Václava Hlaváčka, pokračovali Babouci, pak z Rakouska přicestovavší Kubešovanka, už dlouho se hlásící ke Kubešovu muzikantskému odkazu, a zakončovala Veselka oslavencova syna. Byl to svátek! Důstojná připomínka a oslava, stvrzující jakost i stálou a zaslouženou oblibu melodické hudby, v tomto případě radostně břeskné, tojest dechové. I v nebi se to muselo líbit, dokonce tak, že svatý Petr zapomněl hlídat mraky, a ty na nás a na kamery televize Šlágr, které to všechno snímaly, spustily sprchu. Sice až zhruba hodinku před závěrem, ale nepřející čerti si asi mnuli ruce. Bál jsem se těšit náhle mokré posluchače a diváky hloupým ujištěním, že zase uschnou, ať vytrvají, a naštěstí jsem ani nemusel. Zato jsem jim aspoň vysekl poklonu, neboť jen roztáhli deštníky, pokud je měli připravené, nebo se bez nich nahečmali do občerstvovacího a teď krycího stanu. A poslouchali a tleskali dál. A sólisté – Taťána Radostová, Blanka Tůmová, Lubomír Jech, Josef Oplt a Ivan Radosta dál zpívali, a všem nám bylo dobře. Pršet přestávalo a znovu začínalo, ale muzikanti čeští i rakouští se na závěr přesto podle plánu shlukli a společně ještě zahráli Borkovickou polku a lidovou Od Tábora až k nám, dirigováni zahraničními hosty: ze Švýcarska z curyšského rozhlasu SRF Romanem Portmannem, z Rakouska Manfredem Fürnsinnem. (Poznámka: Později jsem se dozvěděl, že mezi hráči Kubešovanky byl také její křídlovák Jürgen Uitz, který zařídil, že jihočeská dechová hudba byla uznána za nehmotné kulturní dědictví organizace UNESCO, tak mu za to aspoň na dálku dodatečně děkuji. Když to nenapadlo nás …)

Pak jsme ještě odjeli do Veselí nad Lužnicí na hřbitov, kde Kubešova rodina položila na jubilantův hrob velkou kytici, a znovu zněly i jeho tóny přes mraky vzhůru do nebe.

Věřím, že všichni, kdo byli přítomni, viděli to koncertní borkovické odpoledne podobně. Vzpomínat na dobré lidi a na jejich dobré dílo se má. Po stu, po dvou stech i po více letech, dokud paměť nových generací slouží. Je to správné na jejich památku a je to prospěšné pro zdraví nás vzpomínajících. 

Vážení a milí příznivci a návštěvníci Mezinárodního festivalu dechových hudeb Kubešova Soběslav, věnujte laskavě pozornost této zprávě: Městský úřad v Soběslavi mi náhle oficiálně a bez možnosti odvolání oznámil, že festival napříště nemůže spolupořádat. Mně teď proto dovolte, abych jeho již proběhlý letošní 28.ročník prohlásil rovněž oficiálně za poslední a jeho existenci tím ukončil. To je sice pro mne při výhledu do roku 2024, jenž bude stým výročím narození mého otce Ladislava Kubeše staršího, na jehož památku se festival konal, rozhodnutí hořké, ale život mě naučil přijímat i nepříjemné skutečnosti. O to víc však považuji za slušné a nezpochybnitelné, abych zde upřímně poděkoval Hans-Peterovi von Siebenthal za pomoc při výběru zahraničních kapel, Gerhardu Sulyokovi za tisk všech reklamních letáků a plakátů, městu Soběslav  se starostou Ing. Jindřichem Bláhou a jeho Kulturnímu domu v čele s Mgr. Petrem Valešem, Jaroslavou Palasovou a jejich skvělému týmu s dlouhou řadou spolupracovníků za obětavou péči o dobrý chod dosavadních ročníků. Stejně tak děkuji vám návštěvníkům, kteří jste spoluvytvářeli jeho vždy radostnou náladu, tradiční české muzice vděčnou a její dobré pověsti v zahraničí prospěšnou. Motto „Dechovka, to je naše“ zůstává stále platné.

Ladislav Kubeš.

Ladislav Kubeš 100 let

4 CD – 100 skladeb a úprav lidových písní od Ladislava Kubeše

STOLETÝ LADISLAV KUBEŠ

23.února 2024 uplynulo STO roků od narození mého tatínka Ladislava Kubeše. Připadá mi to neuvěřitelné, vždyť ačkoli tento svět a své milované noty opustil už v létě 1998, se mnou je stále. A už nestárne! Jenže čísla neklamou a některá mají navíc magickou moc. STO patří mezi ně, a proto se, vážení milovníci české dechové hudby, nedivte, že mě napadlo připravit k jeho STOTINÁM velké album s rovnou STOVKOU nahrávek jeho písniček a skladeb. Tak pohromadě jich tolik ještě nemáte a věřím, že v takovém celku nejlépe vynikne tátova neopakovatelná, originální muzikantská nápaditost. STO zdařilých hudebních drobností, a každá jiná! Všechny vyrostlé z rodných jihočeských kořenů v Borkovicích, které svou pevností a hrdostí pronikly za hranice a tam jeho (naší) české vlasti získávaly a získávají dobré jméno. Tak dobré, že například v sousedním Dolním Rakousku zařídili, aby se tradice „Jihočeské dechové hudby v Brand-Nagelbergu“ dostala do jejich seznamu nehmotného kulturního dědictví organizace OSN UNESCO. V Brandu dokonce mají krojovanou kapelu, po otci pojmenovanou Kubešovanka, a pan Jürgen Uitz z Trachtenkapelle Brand tak vlastně pracoval za nás, když o toto uznání usiloval. Zaslouží si vřelé poděkování. Nabízím vám STO otcových perliček, které jsem vybral podle svého osobního synovského měřítka, známých i méně známých, nahraných vždy se snahou o nejlepší styl a zvuk, samozřejmě Veselkou a jejími sólisty. Snad vám přijdou vhod. A za vzpomínku, kterou při jejich poslechu mému otci věnujete, ze srdce děkuji. Ladislav Kubeš – syn, kapelník, nakladatel, hráč heligonista.

Moje první osobní setkání s Ladislavem Kubešem bylo v Českém Krumlově v Jízdárně, kde se každým rokem konaly autorské koncerty. Tehdy jsme sedali u jednoho stolu, povídali si, ale na spolupráci tenkrát nepřišla řeč. O to větší radost jsem měl, když mě v roce 1989 oslovil, zda bych nenapsal nový text ke staré lidové písni Moje zlatá Praha (V Uhrách maj dobré víno). Tak vznikla slova k valčíku Moje česká vlast a tím také začala naše spolupráce a věřím, že i přátelství. Od té doby jsem jezdil ke Kubešům do Žíšova na návštěvu a postupně vznikaly naše další společné skladby. Bylo jich sice jen 8, z nichž některé orchestrální jsem otextoval až po smrti Ladislava Kubeše. Je mi velice líto, že jsme se spolu nesetkali dříve a těch písniček nebylo víc. Přesto vděčím osudu za toto nádherné setkání s tímto vzácným člověkem a za příjemné chvíle společně prožité na autorských koncertech nebo na prvních ročnících Kubešovy Soběslavi. Zdeněk Beneš.

 Mám za velké štěstí a přízeň osudu, že jsem mohl svými texty některé páně Kubešovy orchestrálky  a několik jeho melodií nalezených v pozůstalosti přetvořit a dotvořit v písničky. Jsou tak přirozeně hudebně logické, že si o slova v odpovídající textové logice říkala skoro sama.  Děkuji. Miloň Čepelka.

Ladislav Kubeš – Moje česká vlast

CD+DVD-obsah

Objednání – Kontakt

JE TO SLOVO DO PRANICE, ale kniha jako MOJE ČESKÁ VLAST tady dlouho nebyla! Potěší milovníky dechové hudby a obdivovatele jejího nejvýraznějšího skladatele posledních let LADISLAVA KUBEŠE. Až ji otevřete, tak hned ji neodložíte a budete se k ní vracet. Je plná fotografií, faktů, vzpomínek i úvah nad hudebním žánrem, který máte rádi, a na dvou BONUSECH (jsou v ceně!) setkáte se nejen s panem Kubešem osobně (DVD), ale i s 22 jeho nejlepšími písničkami (CD) v podání VESELKY Ladislava Kubeše mladšího a jejích sólistů. Čeká vás pravdivé čtení, zvědavé prohlížení a skvělý poslech. Miloň Čepelka

Ladislav Kubeš, narozený 23.února 1924 v Borkovicích v jižních Čechách a zemřevší 28.srpna 1998 v nedalekém Žíšově, byl český hudební skladatel, dirigent a aranžér, jehož skladby a úpravy lidových písní – nejen ty nejúspěšnější, například polky Přerovanka, Hradišťanka, Jihočeská, Nad Lužnicí svítá, valčík Moje česká vlast nebo pochod Od Tábora až k nám, ale také dlouhá řada dalších – jsou stále žádány posluchači a hrány mnoha profesionálními i amatérskými soubory a orchestry doma i za hranicemi České republiky.

Kniha popisuje jeho život a úspěšnou, byť těžce vydobytou uměleckou kariéru, z různých hledisek osobních i společenských a zasazuje ji do širších souvislostí vývoje populární hudby u nás od jejích počátků až do konce druhé poloviny minulého století, ve které vznikala a rozkvétala. Najdete zde také seznamy všech Kubešových skladeb a jejich nahrávek na audio i video nosičích, včetně speciálního DVD, na němž jsou zaznamenány důležité situace z autorova života. Druhou přílohou je CD s dvaadvaceti jeho nejznámějšími skladbami, které nahrála dechová hudba Veselka jeho syna Ladislava Kubeše mladšího. Žádnému milovníkovi hudebního žánru, v němž je Kubešova tvorba bez nadsázky jedním z  vrcholů, by kniha neměla doma chybět..